Větší než malá dávka vánoční křesťanské ezoteriky – “betlémská” hvězda a jásání nad hřebíkem

Autor | 12.01. 2021

Už se zdálo, že se letošní Vánoce obejdeme bez pravidelného mediálního dotazování “Proč ateisté slaví Vánoce?” a podobných nablblých tradičních křesťanských výlevů, na které každý rok musíme odpovídat stejně, ale stalo se něco ještě absurdnějšího.

Média, a to prosím téměř všechna, začala prapodivně nábožensky blábolit a pravděpodobně by snad začala i psát a vysílat “v jazycích”, kdyby se nebála, že si je lidé odhlásí. Dostali jsme opravdu nadměrnou dávku vánočních blábolů, ze kterých si zmínku na našich stránkách zasloužily dva.

Betlémská hvězda

Ano, už je to tu zas! Tedy, našim zpravodajcům připadalo naprosto samozřejmě, že pokud dojde alespoň přibližně na Vánoce ke konjunkci planet, bude to betlémská hvězda.

To, že si k dotvrzení tohoto “faktu” vzali k ruce astronomy, přitom není tak úplně fér, protože astronom se prostě při konjunkci na Vánoce musí zmínit o tom, že už jeho dávní předchůdci uvažovali o tom, jestli hvězda z legend nebyla náhodou nějaká konjunkce. Novináři nám ale realitu trochu přiohnuli vypuštěním všech “možná”.

Problém je, že betlémská hvězda pravděpodobně není ukaz astronomický, ale mytologický. Starověcí lidé prostě věřili, že při narození nějaké významné osoby vyjde na nebi nová hvězda. No a vzhledem k tomu, že je život Ježíše Krista v podstatě celý asi tak věrohodný jako životopis Robina Hooda, prostě nemůžeme brát vážně astronomické úkazy, k nimž mělo dojít při jeho narození.

Příběh z Ježíšova dětství, kdy měla vyjít betlémská hvězda a vést tři mudrce k jeho kolébce, se nachází pouze v Matoušově evangeliu. Kdyby byla součástí původního mýtu, podobně jako ukřižování, je dost nepravděpodobné, že by na ni ostatní evangelisté zapomněli. Evangelista se tedy pravděpodobně jen snažil naznačit, že už při narození bylo zřejmé, že je Ježíš výjimečný.

Zkrátka Betlémská hvězda je asi úkaz stejného druhu, jako hvězda, která vyšla nad horou Pektusan při narození Kim Čong-ila. Konjunkce, komety, supernovy a astronomie vůbec s ní mají pramálo společného.

Na toto téma již roce 2014 vytvořil pěkné video Radek Žemlička na svém kanále Maxwellovi démoni.

Nález “Kristova” hřebu v Milevsku

Nejprve ale co se vlastně stalo? Při průzkumu kláštěra v Milevsku byl nalezen kousek železa se zlatým křížkem a několika zlatými plíšky. Všechno nasvědčuje tomu, že jsou to kousky relikviáře s kusem železa o kterém se tradovalo, že pochází z tzv. Svatého Kříže. Ten měla najít svatá Helena, matka císaře Konstantina I. Velikého (272 až 285 (?)  – 337). Ano, to je ten, co v zásadě způsobil vzestup křesťanství v Římské říši.

Vynechme otázky typu “Proč by měl být jakýkoli mučící nástroj svatý?” a podívejme se na fragmentální prospekulovanost té kaskády tvrzení.

První spekulace: Jde o relikvii

Tento předpoklad můžeme na základě nálezové situace uznat. Bylo to v klášteře, v tajné dutině a mělo to na sobě kousky zlata. Tento závěr je logický. I když ani tak nemůžeme mít naprostou jistotu, oněm příslovečným 100 % se velmi blíží a zjednodušené sdělení “jde o relikvii, která byla dávána do souvislosti s ukřižováním Ježíše” lze přijmout bez větších námitek.

Druhá spekulace: Jde o zbytky Svatého Kříže

Tohle je problém. Klášter v Milevsku byl totiž založen “až” mezi lety 1184 a 1187 tedy po první i druhé křížové výpravě a několika menších, dokonce možná v době třetí křížové výpravy. Do Evropy v té době proudily relikvie ze Svaté země. Člověk ovšem nemusí být génius, aby pochopil, že v pouštních oblastech bude celkem dost  zachovaných kusů dřeva i velmi starých hřebíků. I když tedy expertíza potvrdila věk části dřeva (který je stále o několik staletí mladší než doba, v níž by mělo dojít k ukřižování), jak uvádi iDnes, ještě to neznamená potvrzení, že opravdu pochází ze Svatého Kříže:

Dle dendrologického posudku lze v dřevěných troskách rozpoznat dva druhy dřeva. Dřevo dubové a dřevo modřínové. Dubové je radiokarbonovou metodou datováno do období let 260–416 našeho letopočtu, modřínové do období 1290–1394 našeho letopočtu.Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/reportaze/relikvie-hreb-jezis-kristus-milevsko.A201221_110633_tec_reportaze_nyv?

Pokud budeme pátrat tímto směrem dál a tato spekulace se potvrdí, tedy pokud se ukáže nějakým dalším rozborem zbytků dřev, že dubové dřevo opravdu pochází z toho kříže, který našla svatá Helena na Golgotě v roce 326, bude to zárověň znamenat, že našla nesprávný kříž. V každém případě pokud by nalezené dřevo mělo pocházet z kříže, třeba i ze Svatého Kříže, nemohl by to být kříž na kterém byl ukřižován Ježíš.

Zároveň pravděpodobně nepůjde v případě kousků dubového dřeva o část relikviáře. V roce 628 totiž Byzantský císař Herakleios přemohl perského Chosroa, a tak prý znovu od Peršanů získal, převezl a pak v Jeruzalémě vztyčil (povýšil) Svatý Kříž. V té době by měl tedy být kříž celý a dostatečně pevný, aby vydržel vztyčení. Je zároveň nepravděpodobné, že by někdo použil k výrobě relikviáře přes dvě staletí (ale spíše ještě víc) staré dřevo.

Třetí spekulace: Je to kus hřebu z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus

Pro tuto spekulaci nesvědčí vůbec nic. Pomiňme teď, že není prokazatelná ani existence Ježíše jako historické osoby, a zkusme se zaměřit na možné důkazy. Je možné nález nějak uvést do kontextu? Ano je! Jednak v relikviáři na pražském Hradě má být další a tentokrát celý hřeb ze Svatého kříže. A další je v relikviáři v Trevíru, kust střední části hřebu je v katedrále v Bamberku, hrot v bazilice Svatého Kříže v Jeruzalémě, která se ovšem nachází v Římě, a dalších asi třicet menších kousků po celém světě. Materiál ke srovnání tedy máme, jenže nikdo nemá o srovnávací analýzu zájem, a také nemáme nic, co bychom s jistotou mohli povačovat za nějaký “etalon pravosti”.

Z toho všeho je tedy zřejmé, že je možné dojít k závěru, že jde o relikvii, potenciálně je možné dojít k závěru, že jde o hřebík ze Svatého Kříže, protože by hypoteticky bylo možné najít dostatek pozůstatků i z materiálu tohoto kříže. Zároveň by toto zjištění asi vylučovalo, že by na tomto kříži mohl být ukřižován Ježíš. Nejpravděpodobněji ale žádná tak komplexní analýza nevznikne, takže nebude možné dokázat ani to. Z kusu nalezeného železa se rozhodně jeho předchozí použití zjistit nedá, a protože neznáme ani žádnou Ježíšovu DNA, nemohli bychom něco takového určit, i kdybychom ji na hřebu skutečně objevili.

Jak je vidět, jsou tři hranice, které určují nějakou pravděpodobnost, s jakou lze dokázat jejich pravdivost. První říká: Velmi pravděpodobné. Druhá říká: Možné. A třetí: Extrémně nepravděpodobné až na hranici zázraku.

Proč se tím vůbec zabývat?

Jistě, proč by se k tomu měli ateisté vůbec nějak vyjadřovat? Jde o to, že se bavíme o vcelku zajímavém archeologickém nálezu, který má význam ve svém kontextu. Tím je myšlen dobový a nálezový kontext. Úplně něco jiného je současný náboženský kontext.

Pokud bude chtít někdo věřit, že je to pravý hřebík z Ježíše, asi mu v tom nezabráníme, stejně jako když bude mít někdo potřebu ten kousek hřebíku uctívat. V podstatě nám to nemusí vadit dokud… jistě, dokud náboženský kontext nezasáhne do vědy.

No a tady je ten kámen úrazu, archeologie je věda. Věda která nevynáší neodůvodněné soudy typu “na tomto hřebíku byl ukřižován Ježíš Kristus”. A pokud někdo z archeologů takový soud vynese, setká se zpravidla s reakcí svých kolegů, která mu dá jasně najevo, že se pohybuje daleko za hranicemi své odbornosti.

Zrovna tak novináři by neměli dělat z nejistých tvrzení jistá. Sdělení “mohlo by jít o hřeb a část kříže, o němž křesťané věří, že na něm byl ukřižován Kristus” je diametrálně odlišné od tvrzení  “byl nalezen hřeb a část kříže, na kterém byl ukřižován Kristus”. To už totiž není novinářská práce, to je náboženská propaganda.

Můžete si tipnout (pokud jste ovšem poslední dny žili pod kamenem), jak celou záležitost podala naše média.

 

Věda rozleptává víru, víra rozleptává vědu

Každý rok, při každé myslitelné příležitosti se věřící vědci i laici snaží všemi způsoby dostat do médií sdělení, že víra a věda spolu nejsou v rozporu. Takovéto vánoční záchvaty křesťanské esoteriky ukazují, že je stále těžší najít situace, kde by věda a víra byly zmíněny vedle sebe bez konfliktu.

Prezentování astronomických úkazů ani archeologických objevů jako duchovních, mystických či náboženských totiž není “cool” ani v případech, kdy se takové události opravdu dotýkají náboženské víry. Z hlediska vědeckých poznatků je nemožné, aby se na určité události nějak podílel materiál, který vznikl o více než tři století později. Stejně tak je naprosto plané spekulovat nad jinými příčinami mytologické události, pokud nic neukazuje na to, že by k ní došlo jinde než právě jen v onom mýtu. Věda dokáže velmi efektivně odkrývat podobné jednoduché nepravdy.

Jenže totéž platí také obráceně. Příměs osobní víry deformuje výzkumy i závěry studií, znevěrohodňuje odborné zprávy i prezentaci vědeckých objevů.

Jak by rozhodně neměla vypadat prezentace nálezu středověké relikvie ukazuje rozhovor s vedoucím výzkumu Jiřím Šindelářem pro Badatele.net. Na jeho konci řekl, že si jako technik a přírodovědec neumí vysvětlit několik okamžiků. Mezi nimi pak uvede, že půl roku zkoumali a zaznamenávali, až se dostali k fázi publikování nálezu. Ten okamžik spadal zrovna do Vánoc. V době objevu (v létě) přelétala nad klášterem v Milevsku kometa NEOWISE. A když byl v “úžasné datum” 21. 12. 2020 byl nález představen veřejnosti, krátce na to nastal slunovrat. To už pak čekáme opravdu už jen znělku pořadu Vetřelci dávnověku.

TC: 0:31:55

 

 

25 thoughts on “Větší než malá dávka vánoční křesťanské ezoteriky – “betlémská” hvězda a jásání nad hřebíkem

  1. Josef K.

    Dejme tomu, že to byl kus hřebíku z kříže na kterém byl ukřižován nějaký potulný kazatel s mesiášským komplexem. Zdá se, že jeho žáci měli skvělý smysl pro byznys a kříž i s hřebíky rozsekali na tisice kousků.
    A co má být, je to snad argument pro zmrtvýchvstání ” bohočlověka”, posmrtný život, spasení lidstva a další křesťanské fantasmagorie?

  2. ateista

    Vůbec by nemělo smysl na takové nesmysly, jako je turínské plátno, kopí osudu, abrahámova hůl nebo zmiňovaný hřebík kdoví z čeho reagovat, kdyby těmto blbostem nepodléhala veřejnoprávní média a nedávala tak prostor k rozšiřování náboženské demagogie. V žádné toulavé kameře, v žádných zprávách nechybí nějaký náboženský motiv. Duka již dosáhl téměř absolutní moci v ovládání české společnosti. Je to přesně jako za Hitlera. Mlčící rozumná většina bez odporu nechává šířit náboženské nesmysly. Ono jí ani nic jiného nezbývá, protože v podstatě všechna média ovládli věřící a za použití pravidel diskriminace si nenechají na nic šáhnout a už vůbec ne připustit kritiku opozice.
    Jediným řešením je soudní proces, ve kterém by odvážný právník rozebral podstatu náboženského podvodu a dosáhl jednoznačného odsouzení. Ten proces by ale musel být veden proti jednotlivci, nejlépe Dukovi.
    Na jeho stránkách je dost důkazů o jeho lžích a podvodech. I v každém jeho osobním vystoupení lze lži a podvody nalézt.
    Já jsem svého času oslovil cca 10 000 advokátů a právníků, reagovali jen tři, a to tak, že na mne podají žalobu pro znevažování církve.
    Teď bych tu žalobu uvítal, s mými současnými znalostmi a vědomostmi bych je jí nebál. Jenže nikdo mne nechce zažalovat.

  3. Hraničář

    Pokud budeme pátrat tímto směrem dál a tato spekulace se potvrdí, tedy pokud se ukáže nějakým dalším rozborem zbytků dřev, že dubové dřevo opravdu pochází z toho kříže, který našla svatá Helena na Golgotě v roce 326, bude to zároveň znamenat, že našla nesprávný kříž. V každém případě pokud by nalezené dřevo mělo pocházet z kříže, třeba i ze Svatého Kříže, nemohl by to být kříž na kterém byl ukřižován Ježíš. ………………………….

    Když byl Miloslav Vlk jmenován kardinálem, byl mu přidělen právě Kostel Sv. Kříže v Římě. Ten se tak jnmenuje proto, že v něm jsou uchovávány velké kusy Kristova kříže. Je tedy dost materiálu pro srovnávací analýzu – pokud by se chtělo.

    Zpráva (a nebo legenda?) o nalezení sv. Kříže:
    Když se (sv.) Helena stala křesťanku, tak jako nadšená konvertitka odjela do Jerusaléma hledat (nejen) Ježíšův kříž. Měla na to dost prostředků. A tak na místě, které označili místní křesťané, nechala kopat a byly nalezeny 3 trámce (ne kříže). Odpovídalo to evangeliu, že s Ježíšem byli ukřižováni i dva zločinci. Který trám ale patřil Ježíšovi? A tak vzali nemocného, položili ho na první trám – a nic! Na druhý – také nic! Na třetí – a nemocný se uzdravil. A tak to bylo jasné, Helena se s plnou slávou vrátila do Říma.

    Když teď někdo v Jerusalémě navštíví Chrám Sv. Hrobu, tak pokud zná evangelia a má kritický rozum, hned si uvědomí, že to místo je s evangelii v rozporu. Jenže věřící kriticky neuvažují. Kriticky ale uvažovali evangeličtí bibličtí badatelé a nakonec nalezli místo o několik set m dále, které biblickému popisu odpovídá skoro dokonale. Jedná se o tzv. Zahradní hrob (hrobka), nebo po propagátorovi Gordonova zahrada.

    ……………. Příběh z Ježíšova dětství, kdy měla vyjít betlémská hvězda a vést tři mudrce k jeho kolébce, …………………

    Ve starších textech nejsou ani mudrci, natož králové, ale mágové. Sice mágy můžeme ze současného hlediska považovat za tehdejší mudrce, ale sám Jahve pod těžkými tresty zakázal svým Izraelitům se s nimi stýkat – byli to přece pohané uctívající konkurenční bohy. Izraelité nesměli aceptovat jejich pohanské praktiky, třebas provádět děti ohněm, nebo předpovídat z mraků či hvězd. Zdá se že “Matouš”, tedy autor evangelia, to nevěděl, nebo už byla jiná doba, ovlivněná Římany, a proto do textu zakomponoval, že mágové, hvězdopravci, někde z “od východu slunce” (Persie?) odhalili, že se narodil “židovský král”.

    ………………. Vynechme otázky typu “Proč by měl být jakýkoli mučící nástroj svatý?” ……………………

    Když papež sv. JP II. někam přiletěl, hned po vystoupení z letadla poklekl a políbil zem – na znamení úcty že je svatá, protože po ní chodil Ježíš Kristus. Kdysi mě napadla taková “kacířská” myšlenka – nemělo by být svaté a nemělo by být uctívané a lůbané i to místo jímž Ježíš na svět přišel? Ve skutečnosti je to místo u věřících oficiálně dost zavrhované. Sice je pro udržení populace věřících nutné, ale rozhodně není ani obdivované a už vůbec ne uctívané.

    ……………………….. Zároveň pravděpodobně nepůjde v případě kousků dubového dřeva o část relikviáře. V roce 628 totiž Byzantský císař Herakleios přemohl perského Chosroa, a tak prý znovu od Peršanů získal, převezl a pak v Jeruzalémě vztyčil (povýšil) Svatý Kříž. V té době by měl tedy být kříž celý a dostatečně pevný, aby vydržel vztyčení. Je zároveň nepravděpodobné, že by někdo použil k výrobě relikviáře přes dvě staletí (ale spíše ještě víc) staré dřevo. …………………

    Ten relikviář měl být vyrobený z modřínového dřeva, jehož zbytky se tam také našly!

    …………………… neznáme ani žádnou Ježíšovu DNA, nemohli bychom něco takového určit, i kdybychom ji na hřebu skutečně objevili. …………………….

    V Trevíru uchovávají “Ježíšovu tuniku”, tedy “Ježíšův šat”, vcelku utkaný, o “nějž vojáci pod křížem metali los! ” Ten šat na něj vojáci navlékli po bičování, takže pořádně nasákl jeho krví. Takže Ježíšova DNA by se získat mohla. Už před léty nějaká česká studentka navrhovala, aby ze všech dostupných Ježíšových relikvií byla sesbírána jeho krev a udělána analýza, zda genetické markery budou shodné. Dále se tím ale nikdo nezabýval.

  4. Hraničář

    ateista
    13.01. 2021
    Vůbec by nemělo smysl na takové nesmysly, jako je turínské plátno, …………. reagovat, kdyby těmto blbostem nepodléhala veřejnoprávní média a nedávala tak prostor k rozšiřování náboženské demagogie. ………………………..

    Pozor, turínské plátno, a ještě i tzv. rouška z Ovidea a obraz P. Marie Quadalupské, jsou zcela mimořádné artefakty, jejichž objasnění, tedy vznik, je mimořádně náročný na vysvětlení a doposud se tu techniku nepodařilo napodobit.

  5. toli

    @Josef K
    . Zdá se, že jeho žáci měli skvělý smysl pro byznys a kříž i s hřebíky rozsekali na tisice kousků.

    Ve středověku byly ostatky svatých nejlepší obchodní komodita a vyráběly se jak na běžícím pásu.

  6. toli

    @Ateista
    Mlčící rozumná většina bez odporu nechává šířit náboženské nesmysly.

    Řekl bych že mlčící rozumná většina nemůže mít odpor k něčemu co naprosto ignoruje,prostě jde to mimo ní.
    Jen někteří cítí odpor .Třeba pro mne jako dekonvertitu jsou ty pobožné kecy k neposlouchání a dráždí mne.Když náhodou někdo v rodině přepne bednu na kanál NOE protože tam občas vysílají nějaký přírodopisný nebo cestopisný dokument anebo hraný film a zapomene přeladit na něco normálního tak se rychle postarám aby se ty pobožné žvásty nešířily naším domem. Jde o vyjímky, nikdo v naší rodině nevyhledává ta náboženská mentální šidítka.

  7. toli

    @Hraničář
    Na Maltě je spousta jeskyní které mají po stěnách vysrážený odlišný minerál (jeho jméno jsem již zapomněl) takže tvoří velké bílé skvrny. Avšak pouze jedna jeskyně je označena jako ta kde panna Marie kojila svého syna a ty fleky jsou pozůstatkem mateřského mléka.Když opomenu fakt že vzhledem k velikosti a počtu skvrn by musela Marie být favorizovanou dojnicí tak mi není jasné proč právě tuto jeskyni vybrali turističtí průvodci za ono místo když k výběru měli spoustu jiných “flekatých” jeskyní ?

  8. Karel 423

    Věda rozleptává víru, víra rozleptává vědu… a media (některá) a další šikulové na tom parazitují. Zajímavá je otázka, do jaké míry má jedinec možnost svobodné volby, na kterou stranu se dá. Zvítězí rozum nebo fantasmagorie? Asi jak u koho. A nejsou oba přístupy v dialektické jednotě hybnou silou vývoje? Jak praví klasik, jednota a boj protikladů, to je to pravé ořechové. Či nikoliv?
    Dík za pěkný článek a video.

  9. Karel 423

    Patrně v každé společnosti se vyskytuje nemalé množství lidí s větším sklonem k mysticismu a menším k racionálnímu myšlení. Náboženství (náboženské instituce) tyto (in)disposice využívají (zneužívají) ke svým cílům. Pod záminkou, že uspokojují „duchovní potřeby“ nebo že pomáhají potřebným, velice cílevědomě postupně zvyšují svůj vliv ve společnosti. Že hlavním cílem je moc a majetek samozřejmě příliš nezdůrazňují. Věcné nesrovnalosti a rozpory v jejich demagogii nehrají příliš významnou roli. Cílová skupina nejsou kriticky myslící lidé. Lidem se sklony k mysticismu je snadné namluvit prostě cokoliv. Platí to i o relikviích.
    Nesrovnalosti v Bibli, nesmyslnost a nevěrohodnost relikvií mě nevadí. Také nepátrám po pravdivosti Starých pověstí českých, nebo zda je pravdivá Ilias a Odyssea. Více znepokojující se mi jeví parazitismus některých novinářů, kteří jsou schopni masírovat veřejnost neskutečnými bláboly. Včetně propagace náboženství. A to, že část veřejnosti jim skáče na špek. Je dobře, že existuje osacr.cz, oáza v moři náboženských blábolů.

  10. Marek

    Tohle asi bude dost dlouhý, protože mě přemohlo nespaní v noci. Jako, jestli mi to dívky a chlapci sem pak nedáte, tak to budu vážně konsternovanej, protože to bude děsný datlování, a taky asi u toho budu dost hulit 🙂

    Když má někdo koníček rejpat se v historii, a hledá si i jiné, než “úředně ověřené zdroje”, kolikrát se dostane ke věcem, že jen kouká. Zkoušel jsem si Ježíše trochu očekovat, a hlavně od jistýho F. Carotty (v těch “úředních zdrojích” jej opravdu nemají rádi) jsem se dozvěděl pár skutečných zajímavostí. Jde o řadu “velmi náhodných, nic neznamenajících podobností” s jistým Juliem Cézarem.
    Nebudu vypisovat všechno, tak namátkou, co tedy mají tihle dva maníci od sebe “naprosto odlišnýho” –

    Gálie – Galilea
    Corfinium – Cafarnaum
    Mária – Maria
    Nikomedes z Bitynie – Nikodemus z Betanie
    a
    Cassius Longinus, který zasadil jednu z posledních, nebo poslední smrtelnou ránu dýkou Césarovi, a
    “úplně jinej” Longinus, římský voják, který probodl ukřižovaného Ježíše kopím.

    César spálen, ale lidu ukázán jako vosková postava na kříži, znamenajícím symbol vítězství.
    Ježíš ukřižován
    V latině ovšem výraz cremo znamená spálit, ale podobné řecké kremó zase pověsit či ukřižovat. Vzhledem k dávným vícenásobným překladům evangelií z řečtiny do latiny a zase zpátky z latiny do řečtiny, ne vždy jednotným tvarům překládaných slov, a vzhledem k rozličně demokraticky (čti teokraticky) upraveným předlohám překládaného textu, třeba se jim tam občas vyskytnul takový malý překladatelský oříšek. Jde mi to ale vyvrátit jako spekulace, to je jasný, jak facka, včetně toho, že by snad do toho některej překladatel někam vnesl vlastní lidovou tvořivost. To oni jako takový věci nedělali, protože to byli ctnostní mužové, že ano. To je jen má hypotetická pomluva, nakonec, následnej řádnej středověkej opisovač textů, zejména později jezuitsky ověřenej, taky nikdy nikam nedal žádnej fejkňůs ani houks, protože to byli jeden faktčekr vedle druhého, což je bez diskuse hotová věc…

    Dále potom citáty, připisované jednomu či druhému
    César – Kdo není na ničí straně, je na naší straně
    Ježíš – Kdo není proti nám, je s námi
    C -Nejlepší smrtí je náhlá smrt
    J – Co máte učiniti, učiňte rychle – to řekl vojákům, kteří jej přibíjeli
    C – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.
    J – Přišel jsem, umyl jej, a on uviděl (zde jde o situaci, kdy Ježíš provedl jeden ze zázraků, promyl slepému oči, a on opět uviděl – zvítězil nad slepotou). Kde latinské enipsa – umyl jsem, je opět velmi podobné řeckému enikisa – zvítězil jsem.
    Všechna křesťanská – Bůh, Boží syn, Všemocný, Milosrdný, Spasitel, atd., vycházejí z toho, jak byl nazýván posmrtně zbožštělý César.
    Velikonoční liturgie mají vycházet z evangelií, ale de facto vycházejí z rituálu u Césarova pohřbu, stejně tak Césarův osud, počínaje Rubikonem a občanskou válkou, a vedoucí k jeho zabití v senátu, je evangelii “překopírován” do Kristova Jordánu, a cestě ke kříži (tohle je čistě jen můj překlad Carotty, má to tam dlouze rozebráno).

    Opravdu nepřipustíte, že César mohl být Ježíš? A proč? Protože si to jen neumíte představit? Protože César je celou dobu prezentován jako tvrdý bezcitný válečník, zatímco Ježíš jako mírumilovný kazatel?. No, k tý mírumilovnosti, ať už bereme či nebereme kontext, slova “nepřišel jsem, abych vám dal mír, ale abych vám dal meč”, která jsou nesprávně připisována Mohamedovi, ve skutečnosti patří právě k tomu, co měl pravit Ježíš.

    Ježíš je vnímán jako bosonohý prorok z Galileje, který byl za ne úplně jasných okolností odsouzen Pilátem k smrti, aby pak vstal z mrtvých, a byl vzat do nebe. Jakoby shodou okolností však rovných sto let předtím se narodil někdo, o kom, na rozdíl od Ježíše, víme, že existoval, také byl zabit, a také podle tehdejších přesvědčení vstoupil na nebe.

    A odkud mohlo dojít k záměně? Zeptejte se na “záměnu” třeba brazilských věřících, houfně uctívajících sv. Františka z Assis (což je město právě v Brazílii), proč neuctívají skutečného Františka z italského Assisi. Nebo jak se takovej Johánek z Pomuku stal Janem Nepomuckým, a kdo všechno z jeho následných uctívačů o této “byť jen” změně jména vůbec kdy věděl. A nehraje roli, že vedle Ježíše jsou to nízký šarže, jde o to “přeonačení”.
    S jistou pravděpodobností naše záměna je od Césarových vojáků – veteránů, kteří pocházeli především z válek z Gálie, svého velitele milovali a zbožňovali, a po jeho smrti byli odveleni na různá místa Římské říše, mimo jiné právě i také do Judeje. Svůj kult zbožštělého Césara tam prostě přinesli/mohli přinést i starý páky, i jejich potomci vojenského řemesla.
    Jestlipak se (dále uvedu v textu) také César, osvoboditel Corfinia, pocházející z Gálie, proměnil ve vymýtače ďábla z Cafarnauma, pocházejícího z Galileje (Gália > Galilea; Corfinium > Cafarnaum)? A je velmi mnoho dalších paralel mezi Ježíšem a Juliem Césarem.
    Ostatně, i pouze to, že Ježíš byl Říman, také dlouhou dobu tvrdili i židé, kteří systematicky odmítali, že někdo takový mohl být také žid. Mnozí jsou o tom přesvědčeni i dnes, a opravdu těžko říct, že je tomu tak jen a pouze z náboženských důvodů.
    Kult imperátora, ve kterém čím dál více rozeznáváme či můžeme rozeznávat předchůdce křesťanství, musí být studován odlišnýma očima. Rozeznáme pak také rozdíl mezi SZ a NZ jako metaforu rozdílu starého vyprázdněného senátorského, a nového naplňujícího Césarova Říma. Nového, osvobozeného, a plného bratrské lásky.

    Další životní paralely –

    Osudy obou začínají na “severu”, a to v Gálii (na severu od Říma) a v Galilei (ta také leží na severu tehdejší římské provincie Judeje). Oba překročí osudovou řeku, Rubikon a Jordán, setkají se se svým příznivcem, ale vlastně sokem – s Pompeiem a Janem Křtitelem, a také s prvními následovníky – Antoniem a Curiem, a Petrem a Ondřejem. Oba jsou na cestách, které je dovedou do hlavního města. Jednoho do Říma, a druhého do Jeruzaléma, kde nejprve triumfují, aby krutě skončili.
    Oba mají skvělé vztahy s osudovými ženami – jeden s Kleopatrou, a druhý s Marií Magdalenou, oba mají osudová noční setkání, kdy jeden s Nikomedem, druhý s Nikodemem. Oba jsou velmi oblíbeni u prostých lidí, naopak mají konflikt s nejvyššími autoritami Senátem a Sanhedrinem.
    Oba mají svého zrádce, Bruta a Jidáše. Nad jedním si “myje ruce” Lapidus, nad druhým Pilát. Oba obviněni, že se prohlašují králi – Římanů a Židů, oba oblečeni do červených oděvů, jeden s vavřínovým věncem, druhý s trnovou korunou. Oba následně zabiti, jeden ubodán, druhý na kříži probodnut. Dle tehdejších kalendářů oba zabiti 15. den měsíce. Oba posmrtně vzati na nebesa.
    Dále Césarův Pompeius je sťat, a jeho hlava nesena na tácu, stejně jako hlava Ježíšova Jana Křtitele. Césarův strýc Marius se vrátil z Hádovy říše, a žil dál se svojí ženou a s jakousi Martou, která předpovídala budoucnost. Ježíšův strýc Lazar taky vstal z mrtvých, a žil dál se svojí ženou, a s jistou Martou, která předpověděla jeho zmrtvýchvstání. Když se vrátíme ke vzorci Gália – Rubikon – Corfinium u Césara, a Galilea – Jordán – Cafarnaum u Ježíše, pak César vyhnal nepřátele z “okupovaného” Corfinia, a Ježíš v Cafarnaumu vyhnal démona, který “posedl” duši jednoho místního nešťastníka. Oba výrazy mají latinský ekvivalent “obsessus”

    Abychom měli u toho taky nějakej obrázek – César je ve své době považován za syna Jupitera (což silně prosazoval taky Oktaviánus Augustus), kdy symbol komety/hvězdy představuje božího ducha.
    https://sketchfab.com/3d-models/temple-of-divus-iulius-d0c72b3ad38a46a28fd91f06e792a80d
    v 3D modelu klikni na 3, které je na průčelí chrámu na základním zobrazení. A “kupodivu” tu zase máme další podobnost s Ježíšem, který má taky boha-otce, a svatý duch je tam přítomen taky, jen je symbolizován holubicí. Neboli, the holy trinity tu máme taky pěkně pokupě.

    Protože nejsem plagiátor, znovu připomínám, že nemalá část je upravenej překlad Carotty. Hodně těch paralel jsem si ověřoval (protože nechci vypadat jako jouda, i když by to byl pouhý překlad), ale ne celých 100%. Tak se do jistý malý míry jen spoléhám, že když o tom napsal celou knihu, tak taky nechce u faktografie být za toho joudu. Samozřejmě si o tom (a není to všechno) každej může myslet svý. Třeba, že to jsou všechno fakt jen ty náhody, nebo, že je to umělá interpretace těch náhod, no a podobně. Například mě napadá námitka, že ta Césarova kometa není žádnej duch, ale hvězda, za kterou přece putovali mudrcové, mágové, králové, a další z Východu. S dárkama, samejma tehdejšíma podpultovkama. Ale to bych tím asi pak sám nad sebou nevyhrál…:)

    Už tak je to dost dlouhý, a to jsem to své původní zamýšlené psaní dost zkrátil. Ještě bych se mohl pustit do rozměru židovský historie. Samotní židé se jistě budou cukat, ale coby de facto do úvodníku (má spekulace – kdo ví, třeba “někomu” trošinku potřebnýmu úvodníku) k nástupu Ježíše na scénu. K té historii třeba písmem počínaje, kdy máme přece ty betelný stély, že jo. Hm. A pak někdy v 5. stol. n. l. (nějakejch tisíc a více let po vzniku tý psaný starohebrejštiny?) přišli masoretščici (Masoretská škola), a to byla pak jako pěkná mela. Včetně pěstních soubojů o to, jak se správně čte ta protohebrejština bez interpunkce a mezer mezi slovy, bez samohlásek, ale s písmeny, které se jinak vyslovují, jsou-li uprostřed, nebo na konci slova. Ostatně, když se přeloží “jinak” předloha textu koránu, nalezená v Jemenu, dojde se k tomu, že v tom galimatyášovským textu nemusí jedno důležitý slovo znamenat “panna”, ale “hrozny”. To by naši mustafové asi taky vážně neradi, kdyby jim někdo přišel říct, že se ve skutečnosti neexplodovávají kvůli 72 pannám, ale kvůli stejnýmu počtu hroznů. Nakonec, na toho, co s tím přišel, byla pro jistotu vyhlášena fatwa. Ono taky, těch 72 se řecky řekne septuaginta. Určitě to slovo znáte 🙂 . No, jako by to svádělo k tomu, že to 72, protože je to už vysoký číslo, mohlo být pohotově použito jako zástupný výraz pro “mnoho”. A pochází to přece ze svatýho povídání a psaní. Ale to je určitě ještě větší spekulace, než to o tom Ježíši 🙂
    No, a mohli bychom u tý obhajoby židovské historie pokračovat třeba Biblí, že jo. To je betelnej zdroj (hlavně SZ, potažmo již zmíněná Septuaginta), podobně, jako biblická archeologie. Nebo pokračovat Josefem Flaviem? Jestli mi někdo ukáže staršího historika, zmiňujícího dlouhodobě předletopočtovou existenci židů/Židů (tím nemyslím ani palestince, ani filištýny, natožpak protoarabský nabatejce, ale “judejance”), hluboce před takovým smeknu. Jako, postavit na jednom borci předchozí skoro dvoutisíciletou historii? Nebo na “literatuře faktu” v protohebrejštině? No co, asi slušnej oddíl. Anebo pokračovat helénskou kartografií? Nikde ani zmínky o něčem izraelským, judským, nebo tak něco. A triumfovat se může Jahvem. To slovo jednak pochází z velmi obtížný extrakce z tý starohebrejštiny, pokud to teda rozhodnopádně nemá znamenat taky hrozny. Nebo třeba Adonáj, nebo třeba nakládaný uzený jehněčí 🙂 . Jako, jedna tutovka vedle druhý, když se do toho zase motá Jupiter, neboli Jova/Iova. To ten Jahve rovnou praští do očí, že to je přece jednoznačně něco úplně jinýho…

  11. Hraničář

    toli
    15.01. 2021
    Na Maltě je spousta jeskyní které mají po stěnách vysrážený odlišný minerál (jeho jméno jsem již zapomněl) takže tvoří velké bílé skvrny. Avšak pouze jedna jeskyně je označena jako ta kde panna Marie kojila svého syna a ty fleky jsou pozůstatkem mateřského mléka. …………………….

    Mýlíš se, Mléčná jeskyně není na Maltě, ale v Betlémě. Na stěnách není nějaký odlišný minerál, ale bílý kalcit, no, bílý, přece jen je trochu do okrova. Ta jeskyně je ve vápenci, který je v Palestině docela běžný. Úsměvné je, že se nachází jen pár set metrů od “jeskyně narození”, ovšem není známo, kde po narození Ježíše “Svatá Rodina” v Betlémě žila. Samozřejmě představa, že by se při útěku zastavili jen pár metrů od místa bydliště aby Maruška mohla Ježíška nakojit, je úsměvná. No a samozřejmě k “zázraku” stačilo jen pár kapek mléka, aby celá jeskyně zbělela.
    Ta jeskyně je názorný příklad, jak vznikají báje. Je nápadně bělejší než okolní skaliska a lidská fantazie si k ní hned vytvořila příběh. Těm někdejším věřícím bych se nedivil, ale o pravdivosti příběhu jsou přesvědčeni i ti současní. Je to podobné, jako se vůbec nepozastavují na tím, jak rozdílný je popis místa ukřižování a pohřbení Ježíše v evangeliích a Chrámem Božího hrobu. Nedaleký Zahradní hrob (Gordonova zahrada) popisu odpovídá lépe, ale to je místo protestantů. Katolíci mají svůj Chrám.
    Obdobné to je třebas i s kostelíkem na Olivové hoře, který je nad místem, odkud se Ježíš vznesl do nebe. Na zemi tam je pěkně pod sklem stopa kterou otiskl do skály, když se odrazil.

  12. Hraničář

    Marek
    17.01. 2021
    Zkoušel jsem si Ježíše trochu očekovat, a hlavně od jistýho F. Carotty (v těch “úředních zdrojích” jej opravdu nemají rádi) jsem se dozvěděl pár skutečných zajímavostí. Jde o řadu “velmi náhodných, nic neznamenajících podobností” s jistým Juliem Cézarem. ……………………………

    Ježíš a křesťanství jsou také některými autory srovnáváni s Mitrou a jeho kultem. Zajímavé také jsou útržky spisů, bohužel velice malé útržky, Nazorejců, z doby asi 100 – 150 let před Ježíšem, kde se píše o (nějakém) Učiteli spravedlnosti, jehož názory se velice podobají těm Ježíšovým. A Ježíšovo “příjmení” Nazaretský také někdo přepisuje jeko Nazorejský. Biblický Ježíš by pak mohl být odvozen od takových nějakých kazatelů.
    Pěkně o vzniku křesťanství uvažuje Michal Hanko: https://www.i-ateismus.cz/2013/04/jak-zacalo-krestanstvi/

  13. Hraničář

    Karel 423
    16.01. 2021
    Patrně v každé společnosti se vyskytuje nemalé množství lidí s větším sklonem k mysticismu a menším k racionálnímu myšlení. Náboženství (náboženské instituce) tyto (in)disposice využívají (zneužívají) ke svým cílům. Pod záminkou, že uspokojují „duchovní potřeby“ nebo že pomáhají potřebným, velice cílevědomě postupně zvyšují svůj vliv ve společnosti. Že hlavním cílem je moc a majetek samozřejmě příliš nezdůrazňují. Věcné nesrovnalosti a rozpory v jejich demagogii nehrají příliš významnou roli. Cílová skupina nejsou kriticky myslící lidé. Lidem se sklony k mysticismu je snadné namluvit prostě cokoliv. Platí to i o relikviích. ……………………

    Pokud znám prosté věřící, ty aktivní, tak určitě jejich cílem není nějaké obohacení či cílené ovládání. Oni jsou skutečně nadšení že pracují pro Pána Boha a pro záchranu duší. A to jejich nadšení je pro disponované lidi velice nakažlivé, a to i pro nevěřící. V současné době když církev nemají nějakou faktickou moc a nemohou svou víru prosazovat silou – jak to v Evropě už začínají muslimové – tak působí takto.
    Na druhé straně ale, v konkurenci s moderními poznatky, mají úspěchy malé, moc málo lidí se stává nadšenými věřícími. Ale i mezi takovými věřícími jen nepatrná menšina skutečně žije silně nábožensky, v podstatě plně vyhovět náboženským požadavkům, mám ny mysli katolické, ani nejde.

  14. Karel 423

    Hraničáři, vím, že skutečnost není černobílá. I v naší rodině jsou nábožensky věřící. Ani jim jejich náboženství nepřináší žádnou moc a materiální prospěch. Jejich víra jim umožňuje stýkat se s lidmi stejného přesvědčení a společně pěstovat to, co jim přináší radost. A nejsou to (někteří) žádní prosťáčci. Jeden pracuje ve významné funkci v projektu Galileo, jiný je farářem, další je historičkou, která přednášela na teologické fakultě. A jsou mezi nimi i další. Patří mezi ty, kteří skutečně, jak píšeš, nadšeně pracují pro Pána Boha. Nejsem si ale jistý, jestli ještě věří v záchranu duší. Snad ano. Velkým bohatstvím nedisponují. Patří pravděpodobně do skupiny, kterou jsi nazval prostými věřícími. Příliš se nestýkáme, neznám jejich skutečné postoje a motivace, vím ale, že jsou ve své církvi velice aktivní. Nemám jim to za zlé, naše vztahy jsou dobré. Přesto ale, s přihlédnutím na analogie ve společnosti, současné i minulé, tvrdím, že konečným cílem špiček v církvi je upevnění moci a hromadění majetku. Je to ale přirozené. Moc a majetek jim umožní lépe pěstovat své “hobby”. A některým uspokojovat své ego. Motivací může být mnoho. Připadá mi, že politické organizace a církve pracují podobným způsobem. Nejsem si ale jist, že by to mělo být na úkor těch, kteří jsou jiného přesvědčení.

  15. Marek

    Nezlomné křesťanské stanovisko je Hraničáři, že Mithra je jen nešikovně obšvihnutej Ježíš 🙂 . Jakpak taky ne, to by tak taky hrálo.
    Mně se ale opravdu docela líbí ta myšlenka, že Ježíš je obšvihnutej Cézar. Jakkoliv se tomu sice trochu dá s těmi paralelami pomoct, tak je jich na prostou náhodnost nezvykle dlouhá řada. Může se sice taky říct, že jakmile je jednou někdo prohlášen spasitelem a zachráncem, vždycky tam podobnosti budou. Vždycky se zjistí, že to nebyl obyčejnej bigoš, ale aspoň syn nějakého velikého boha, nebo syn slunce, nebo něčeho podobnýho. Na obloze se taky na potvrzení toho odehraje nějaký show, čímž se směroplatnost tý záležitosti potvrdí. Buď při jeho narození, nebo když provede něco náramnýho. Sice časově to k sobě pasuje tak nějak plusmínus autobus, ale on se vždycky nějaký ten úkaz najde. Tento vzorec je u všech bohočlověků velmi podobný. I u té Cézarovy deifikace bychom určitě našli nějaký předchozí model, a to ne jen jeden, ale to jeho následné prolnutí se s Ježíšem se poměrně hezky nabízí. Kromě všeho jiného i proto, že podle oficiální datace jsou od sebe jen těch sto let. Navíc, vzhledem k tomu, komu vlastně jedinému (a hlavně pak následně jistejm Tovaryščům) prošly rukama původní zápisy událostí těch dob, a kdo je autorem jejich OPISŮ, ze kterých potom čerpá mainstreemová historiografie, tak podle mě je pak ten, kdo by si na tu dataci vsadil pěťák, dost snílek.

    Zde vsuvka, to mý psaní by pak znamenalo, že de facto znevěrohodňuju oficiální dějepravu jako takovou, sled událostí v časové řadě, a jejich návaznost. No, taky že ano. Sice to může znít velmi lacině, protože tu časovou řadu a sled událostí nemám, aspoň částečně jinak popsatelnou, v nabídce. Ale spoléhat se na originalitu církevních opisů, křížově to porovnávat s jinými ději a zápisy jiných kultur, a dokládat to datačními metodami typu (vedle stratigrafie a archeologických nástřelů, které to pak, kdo by to byl řekl, upřesňují právě podle těch opisů, čímž je vytvořen elegantní dokazovací kruh) radiokarbonové analýzy a dendrochronologie u předmětů, které by měly do té doby patřit? Které se, když zrovna není jistý, jak to časově šlo, na sebe tam a zpátky nakalibrovávají, aby to pak vzájemně pasovalo? No, za to ten pěťák fakt nedám. Ono taky, pořád se mluví o antické architektuře, na kterou pak navázala renesance. Teď nemůžu najít jeden velmi dobře zpracovaný odkaz, ale takový římský Martův chrám (jen například, a zdaleka ne jen on), postavený Augustem na přelomu počátku letopočtu, tak nejen půdorys, ale vlastně celá koncepce stavby jako by z oka vypadla románským bazilikám ze XII. -XIII. století. To jako jak? To se jako architektonický styl církevních a náboženských (kdy u pevnostních je to nemlich to samý) staveb udržel 1.300 let, a to i skrze několik staletí temných ages? No, opět, asi slušnej oddíl. Teď taky nevím, kterej z nich to je, ale taky na jednom z vítězných oblouků v Římě jsou nápisy, vědci považované za časově odpovídající době vztyčení, nicméně vtahující se k událostem, které podle ofic. datace proběhly až o ca sto let později. Jako, jeden by řekl, když už, tak by to přece mělo být trochu obráceně. Možná už jsem to sem psal, ale pro věci, které se měly stát (kdy jak to bylo předtím je těžko říct) v období +/- 300 př.n.l. až +/- 800 po, bych co do událostí v ní proběhlých tu časovou osu o dobrejch tři – čtyři sta let zkrátil. Jestli teda ne i o víc. Ne jednorázově, ale tu o řekněme třeba osmdesát, tam o padesát, a jinde třeba o třicet let. Další věc jsou taky vzájemné časové řazení těch některých událostí, a skutečný tvar jejich průběhu, pokud taky některé z nich vůbec proběhly. Vím, že je to velmi smělý, ale prostě to tak nejen kvůli tý architektuře mám.

    A ještě k těm Julio-Ježíšovinám. Oblast dnešního Izraele v těch dávných dobách bylo dlouhodobě nárazníkové pásmo mocností, takové jakoby pohraničí. Egypt, Řecko, Persie, následně Řím. To teda místní národové a zástupové museli ale mít přímo hroší kůži, když si ke všemu i přes to neustálý upadání do všemožných zajetí udrželi kontinuitu jedné víry, která se pak, po opět velmi lokálním přemiklíkování (kdy si místní Jahve usmyslel, že to už není ono, a že se bude jmenovat jinak, a celý to s tou vírou přes naplánovanýho synka udělá jinak – kdy ovšem ten původní formát, i původního sebe sama ponechá paralelně velmi živého), stala světovou. Žádný velký božstva, jako Jupiterové a spol., prostě se to celý upeklo v tom Zapadákově. To je něco podobného, jako bychom oznámili Americe, ať už přestanou dělat vlny s Trumpem a Bidenem, že do Bílýho baráku posadíme našeho Mílu, a hotovo…

  16. Hraničář

    Marek
    18.01. 2021
    Nezlomné křesťanské stanovisko je Hraničáři, že Mithra je jen nešikovně obšvihnutej Ježíš . Jakpak taky ne, to by tak taky hrálo. ……………………

    Ovšem mithraismus vychází ze staršího zoroastrismu:

    Na základě komparace s védským Mitrou lze předpokládat že Mithra je starým íranským božstvem smluv a práva. Jelikož v gáthách, nejstarších částech Avesty napsané nejspíše samotným Zarathuštrou, se neobjevuje předpokládá se že byl během náboženské reformy nahrazen abstraktním Vohu Mahanem „Dobrým smýšlením“. Vohu Mahan i Mithra jsou taktéž spojováni s dobytkem. Poté co se do zarathuštrovského panteonu navrátila stará íránská božstva objevil se Mithra opět pod svým původním jménem a vzhledem k tomu že Ahura Mazda se stal vzdálenou a strnulou postavou získal i některé jeho funkce.
    cs.wikipedia.org › wiki › Mithra

    Při takovéto koncepci nejvyšší bytosti se Zarathuštra musel nutně střetnout s problémem, jak vysvětlit zlo na světě. Ahura Mazda jako nejvyšší dobro, spravedlivý a moudrý Bůh, nemohl být původcem zla. Podle Zarathuštrových představ stvořil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, dvojčata Spenta Mainju a Angra Mainju, které byly plodem jeho mysli. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem, zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu. Spenta Mainju a Angra Mainju jsou dvě síly, které spolu neustále zápasí. Je však nutné je chápat v jejich celistvosti, nemohou existovat odděleně. Představují světlo a tmu, den a noc. Tento dualismus způsobuje, že se na světě stále objevují nové pozitivní i negativní síly, které stojí buď na straně Spenta Mainju, anebo Angra Mainju a navzájem spolu bojují. Dobří duchové jsou souborně nazýváni améša spentové (nesmrtelní svatí) a zosobňují Ahura Mazdovy vlastnosti. Po boku Angra Mainju vystupují daivové (démoni). Zarathuštra nabádá lidi, aby se rozhodli konat dobro. Pokud činí nepravosti, spolupracují s Angra Mainjou a opakují jeho volbu. Důležitým momentem je v zoroastrismu právě možnost, dokonce nutnost svobodné volby. Člověku se tak dostává morální zodpovědnosti za jeho činy.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Zarathu%C5%A1trismus

    Všimni si, jak je to podobné křesťanství.
    Jinak souhlas.

  17. Hraničář

    Karel 423
    17.01. 2021
    Připadá mi, že politické organizace a církve pracují podobným způsobem. Nejsem si ale jist, že by to mělo být na úkor těch, kteří jsou jiného přesvědčení. …………………….

    No, v současnosti žádné náboženství u nás nemá takovou moc, aby mohlo prosperovat na úkor jiného. Pod tlakem sekularismu spíše musejí kooperovat. Ovšem “prostí” věřící, přinejmenším katolíci, si stěžují, že to je na úkor “pravé víry”.

  18. toli

    @Karel 423
    Připadá mi, že politické organizace a církve pracují podobným způsobem.

    Ale ono je to jedno a totéž. Církev je pramatkou všech politických stran. V době kdy církev vznikala lidé totiž ještě nevěděli co to politika je. Církev nastolila na území své působnosti konzervativní politiku (protože si to tak Bůh přeje).
    Vznik protestantismu je způsobený tím že se i jiní lidé než katoličtí preláti chtěli dostat ke korýtku a tak začali chápat texty bible trochu jinak, pochopitelně z těch nejušlechtilejších důvodů 🙂 .Proto máme stovky církví, církviček a sekt.
    V podstatě stejné pohnutky má i vznik “protestantismu ” v Islámu- šítové a sunniti .

    Ve světě politických stran se brzy našli lidé kterým konzervatismus nevyhovoval a tak se vůči němu vymezili. A vznikly nové politické strany…Pochopitelně psychopaté toužící po moci a obdivu existují všude jak ve světě náboženství tak ve světě politiky. Do politiky se nevstupuje proto aby se sloužilo lidu, do politiky se vstupuje aby se sloužilo sobě…..jiný uváděný důvod je lež.

  19. Sam

    ————————-Média, a to prosím téměř všechna, začala prapodivně nábožensky blábolit a pravděpodobně by snad začala i psát a vysílat “v jazycích”, kdyby se nebála, že si je lidé odhlásí.——————–
    Podle mě chtějí novináři hlavně nalákat hodně lidí, aby jim kliknuli na článek. Nějaká ta zmínka o náboženství furt funguje jako jakási provokace, která v lidech vzbudí zvědavost.
    https://hledej.idnes.cz/clanky.aspx?q=c%edrkev

  20. Karel 423

    Marek napsal: „Nezlomné křesťanské stanovisko je Hraničáři, že Mithra je jen nešikovně obšvihnutej Ježíš . Jakpak taky ne, to by tak taky hrálo.
    Mně se ale opravdu docela líbí ta myšlenka, že Ježíš je obšvihnutej Cézar. Jakkoliv se tomu sice trochu dá s těmi paralelami pomoct…“
    Snad by se to dalo ještě více zobecnit a najít paralely v mnohem širším okruhu. Každá „společnost“, i v živočišné říši, aby mohla nějak fungovat, potřebuje nějakou organizaci, nebo alespoň vůdce, který ji srovná do latě. Vůdci hejn, stád, tlup, davů atd. mají nějaké společné vlastnosti.
    Vůdce musí umět členy hejna, stáda, tlupy, davu, atd. přesvědčit, že má výjimečné schopnosti. Že umí konat skutky, které ostatní považují za výjimečné, nepochopitelné, zázračné. Třeba vylézt na vyšší strom, porazit silného soka, chodit po vodě, komunikovat s ještě mocnějším guru, ochránit svoje hejno, stádo, tlupu, dav atd. Nemusí to umět, stačí tlupu přesvědčit, že to umí.
    Tlupa (dále budu používat, pro stručnost, termín tlupa) musí vůdce poslouchat. V opačném případě následují tresty.
    Když si vezmeme příklady jakýchkoliv významných vůdců, (i z dnešní doby), ať už se jmenují třeba Attila, David, Josef, Adolf, Václav nebo Julius či Mikuláš, zjistíme, že tlupy, kterým veleli, byly přesvědčeny o jejich výjimečných vlastnostech. Nebo se tvářily (ty tlupy), že tomu věří. A že poslouchaly.
    Zdá se, že jednomu živočišnému druhu už stačí, když se tlupě namluví, že někde existuje jejich vůdce, který má vlastnosti dokonalého vůdce. Nemusí umět vůbec nic, nemusí dokonce ani existovat. Stačí přesvědčit tlupu, že imaginární vůdce všechno sleduje, hodné odmění a zlobivé potrestá. Tlupa pak funguje jak hodinky ze Švajcu. Je zajímavé, že k přesvědčení tlupy stačí pár skutečných nebo vymyšlených příběhů ze života dávno zapomenutých vůdců a pár totálních nesmyslů (zázraků). Holt evoluci nezastavíš, tlupa homo sapiens dosáhla téměř dokonalosti. Vytvořila si imaginárního vůdce. Jak praktické. Úplné dokonalosti však ještě nebylo dosaženo. Někteří zlobí a nevěří. Kromě toho, např. v hejnu hus, když letí do země zaslíbené (teplých krajin), se vůdcové střídají. Asi mají demokracii. V tlupě homo sapiens jsou s tím trochu problémy.

  21. xjur

    Zdalipak víte, co je největší vánoční kouzlo?
    No přece to, že křesťané věří, že k nim na Vánoce přijde žid a dá jim něco zadarmo!

  22. Marek

    Karle 423, určitě ano, jakmile se někde vyskytne nějaký pašák, skutečný nebo vymyšlený, zájmové lidské tvořivosti se dostane prostoru k náramným historkám o tom, že je to ve skutečnosti ještě větší pašák. I Šemík a Šarik si přijdou na svý 🙂 . A samozřejmě je to pak pravda pravďoucí, neboli tam nejede vlak.
    Já se ale trochu víc soustředil na ty dva. Gálie na severu, to samý Galilea, ti Nikodémové a Nikomédové, co jim v předvečer valej klíny, oběma se z onoho světa vrátí strejdové, a předpovědí jim to Marty, zapíchne je Longinus 15. dne v měsíci, a následně štandopéde nahoru, oba vedou ty stejný řeči, kámošům se nesou useknuté hlavy, no, a další věci, co už jsem zmínil. To je teda náhoda, že to snad ani není možný, jaká je to náhoda 🙂

  23. Marek

    A nejde to editovat a opravit. Mám tam špatně závorku, a “nevypočítatelnou nevypočítatelnost ” 🙂

  24. Hraničář

    Karel 423
    20.01. 2021
    Snad by se to dalo ještě více zobecnit a najít paralely v mnohem širším okruhu. ……………………….

    Dobře napsáno, budu si to muset zapamatovat. Ostatně i to Markovo.

  25. Marek

    Jako, objevil se tu jeden ze dvou komentů, co jsem ještě následně napsal po odpovědi Karlovi 423. Je to ten druhý z nich, ve kterém upozorňuju, že jsem v tom prvním udělal chybu, která pak už nešla opravit. Možná by ale tak nějak bejvalo bylo lepší raději sem dát ten první? 🙂

    Uvidíme, jak to celý dopadne. Žádám tam totiž taky admina, aby kdyžtak ten prozatím neuveřejněný můj koment pověsil do tý diskuse, co je ta všeobecná, nevztahující se k tématu článku nad ní. Proto, že v tom komentu znovu špekuluju, proč se musela ta golgotská věc udát tak, jak se udála, takže by se to hodilo dát tam, kde jsem s tím špekulováním začal. Protože jsem díky nějaký neobratnosti, nebo čeho, tu diskusi nenašel, tak jsem teda to dal sem, a adminovi v tom komentu navrh, aby to tam přesunul za mě.
    Sice asi žádná velká věc, prostě jen ten opravovací koment je tu takovej trochu osiřelej, protože nemá s čím souviset 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *