Rastafariáni – diskriminovaní a diskriminující

Autor | 22.08. 2021

Pokud jste se někdy vydali na cestu běžnými africkými čtvrtěmi, jistě jste si jich všimli. Jsou vždy ikoničtí a snadno poznatelní podle obří čapky, která jim skrývá posvátné dredy. Rastafariáni.

Je téměř jisté, že narazíte hlavně na muže, jakožto příslušníky rastafariánské víry. Rasta komunity a rodiny totiž obvykle žijí podle tradičních genderových rolí kdy se žena stará o domácnost a děti, zatímco muž komunikuje a cestuje ve vnějším světě. I proto často potkáte rasty u nějakého obchůdku, kde si v klidu sedí a čekají, kterému bílému turistovi by prodali tričko s Bobem Marleym.

Bob Marley, zpěvák, ikona Rastafariánství a “mesiáš” kulturních Rastů

Jakkoliv lze osobně potkat velké množství rastů ve východní, západní, střední i jižní Africe, oficiálně nefigurují téměř v žádných statistikách. Je dokonce těžké, ne-li nemožné, získat jakákoliv oficiální data k počtu rastafariánů v jednotlivých afrických zemích. Oficiálně se uvádí, že jich je po celém světě okolo 1 milionu, ale zdá se, že jsou tato čísla silně podhodnocená. V mnohých afrických zemích se zdá, že rastové tvoří až 5 – 10 % populace. Čím to tedy je, že o jejich počtech neexistují žádná spolehlivá data? Má to vícero důvodů, z nichž téměř všechny se tak či onak týkají náboženské demagogie. 

V první řadě je na rastafariánství tlak z pozice oficiálních úřadů. Velká část afrických zemí je ovládána autoritáři, a udržují kurz ve spojení s konzervativním křesťanstvím či konzervativním islámem. Mnohdy s oběma společně. V takovém monoteistickém prostředí není pro další náboženské konkurenty místo, zvláště pokud mohou tradičním náboženstvím ubírat na vlivu a počtu věřících. 

Rastové v Nairobi  29. 1. 2019 u keňského soudu bojovali za status legálního náboženství. 1

Druhým důvodem je postoj samotných rastafariánů, kteří často politické zapojení (ať už volby nebo sčítání lidu) považují za spolupráci s Babylonem, neboli hříšným systémem. Mnohé rastafariánské řády proto vysloveně zakazují účast na politice a veřejném dění. Je však nutné říct, že ne všichni Rastové si s tím dělají hlavu. Příkladem může být politické klání v roce 2021, kde spolu soupeřili ugandský autoritářský prezident a rastafariánský reggae zpěvák. 2

Rastafariánská morálka

Rastové jsou možná známí tím, že kouří trávu a podporují hippiesácké hodnoty jako “Peace and Love”. Mnoho lidí proto překvapí konzervativní, až fundamentalistické rysy jejich praktického žití. Od sexuální morálky (vzaté přímo z Bible), postavení ženy (musí všude nosit zahalené vlasy), postoj k LGBT (až homofobní), přes dietární omezení (tzv. ITAL, který Rastům nedovoluje maso, jakékoliv chemické konzervanty, a dokonce si ani osolit si jídlo) až po smíšené postoje k rasismu – to vše působí jako naprostý opak dojmu, který běžní lidé získali z hudby Boba Marleyho. 3

K pochopení rastafariánského myšlení je nutné podívat se na 2 hlavní osobnosti, které tuto víru ovlivnily. V prvé řadě je to prorok Marcus Garvey, jamajský nacionalista a myslitel, který stojí skoro až v příkrém rozporu k postavě rastafariánského mesiáše, etiopského císaře Haille Selassieho.

Jeden z kanonických obrazů Haile Selassieho jakožto mesiáše rastů.

Rastafariánská víra je jakousi africkou obdobou judaismu, s mnohými prvky křesťanství, panafrikanismu a černého nacionalismu. Podle stvořitelského mýtu byli Adam s Evou černí, stejně jako velká část biblických osobností (včetně Ježíše). Ze starozákonního krále Davida a krále Šalamouna povstaly podle Rastů dva posvátné rodokmeny – jeden vedoucí k Ježíšovi z Nazareta, zatímco druhý vedoucí k Haile Selassiemu. 4

Skutečná podoba Haile Selassieho jakožto státníka.

Etiopské království bylo historicky jednou z nejstarších křesťanských zemí na světě. Etiopští králové se honosili tím, že pochází z linie Šalamouna a Královny ze Sáby, africké královny, která ve skutečnosti vládla v oblasti Jemenu a Rudého moře spíše než v africkém vnitrozemí. Etiopie se proto ve 20. století pro mnohé Afro-Američana stala symbolickou zaslíbenou zemí, jakýmsi africkým Izraelem, kam se touží vrátit. 

Spolu s touto vírou začal také kult mladičkého Haile Selassieho, o němž kolovaly zvěsti, že je mesiášem. On samotný to popíral, a dokonce ani nebyl rasta – patřil k etiopské ortodoxní křesťanské církvi. To však Rastům nezabránilo v tom, aby jej zbožštěli a dokonce uvěřili v jeho nanebevzetí. 

Selassie jako mesiáš zabíjející Draka (symbolického Satana).

Haile Selassie se vždy vyjadřoval velice inkluzivně a proti rasismu. Dokonce kázal proti násilné odplatě na bývalých kolonistech. Tato rétorika však byla v příkrém protikladu s filosofií, na níž rastafariánství vyrostlo. Přelom 19. a 20. století v černošských komunitách doslova přál tomu, aby se objevili černí nacionalisté a supremacisté (nebo lidé věřící v rasovou nadřazenost černochů). A právě v tomto myšlenkovém proudu se objevil první prorok a hlasatel rastafariánství, Marcus Garvey. 5

Marcus Garvey jako generál.

Ačkoliv podobně jako Haille Selassie nebyl skutečným rastou, stal se duchovním vizionářem panafrikanismu a tzv. repatriace, neboli návratu Afro-Američanů zpět do Afriky. Právě podobnost izraelského příběhu o zajetí v Egyptě a následného exodu do Svaté země inspirovala část duchovně založených Afro-Američanů k tomu, aby s Garveym začali hledat svatou africkou zemi. Kandidátů bylo hned několik: Ghana, Tanzánie, Etiopie… 

Právě spojení rastafariánství s Marcusem Garveym je velmi problematickým rysem. Právě odtud totiž do rastafariánské víry přicházejí představy o černošské nadřazenosti a dokonce i prvky rasové segregace. Fakt, že Garvey spolupracoval s Ku-Klux Klanem na vytvoření 2 rasově separovaných obyvatelstev, je pouze první z řady rastafariánských stínů.

Kanonická verze zpodobňování Garveyho jako prezidenta Spojených států afrických.

Jedno z hlavních rastafariánských odvětví se jmenuje Nyabingi. Je zvláště prominentní na Jamajce, ale jeho odbočky najdeme i ve východní Africe a na dalších místech. Právě Nyabingi mají ve svých pravidlech zákaz mezirasového míšení s bělochy.

Tato segregace se objevuje i v praxi, když při mši v rastafariánském chrámu běloši (a často i ne-černoši nebo ne-rastové) musí sedět ve vnějším kruhu, na samostatné oddělené lavici nebo dokonce mimo samotnou budovu. 

Problém se zákony

Občasný rasismus však není jediným problémem rastafariánských komunit. Striktní morálka, pravidla a ideové spory jsou hlavním důvodem, proč většina rastů nenavštěvuje sobotní mše (tzv. Rasta sabaty) a proč Rastové nemají stabilní a rozsáhlé církve. Fundamentalistické příkazy tomu také nenapomáhají. Například dle některých rastů je zakázané pohřbívat své mrtvé, takže mrtvého nechají v domě, kde zemřel, a všichni ostatní musí danou budovu navždy opustit. Rastafariánské komunity také často považují veřejné školství za “babylonský systém”, a tak nechtějí své děti do školy posílat. A pak je tu tráva.

 

Rastové a jejich eucharistie – cannabis.

Konopí je hlavní svátostí rastafariánského náboženství. A jakkoliv je marihuana všude po světě rozšířená, ve většině zemí světa – zvláště v Africe – je ilegální. Rastové proto mají často problémy se zákonem – dochází dokonce k zátahům na jednotlivé komunity (pokud pěstují ve velkém) a problematická je proto pochopitelně i samotná registrace Rastafariánství jako oficiálního náboženství. 

Rastové v Keni žádají o legalizaci užívání marihuany pro jejich náboženské účely. V jiných zemích rastové takto aktivní nejsou.

Všechny tyto problémy přispívají k dualistickému myšlení mezi rasty a boji proti “velkému Babylonu”. Přispívají ale také k rozvoji konspiračního myšlení, které je v rastafariánské víře prominentní už od smrti Haile Selassieho. Ačkoliv byly tehdy nalezeny ostatky etiopského císaře, rastové tvrdí, že jde o podstrčený důkaz a že skutečně Haile Selassie stále žije. Toto konspirační smýšlení se dnes samozřejmě odhaluje i v mnoha dalších věcech, například v postoji vůči vakcínám proti koronaviru Covid-19. 6

Právě černý nacionalismus, zbožštění zemřelého/zmizelého vůdce a konspirační myšlení rastafariánství silně spojuje s jiným náboženstvím ze 20. století, a to sektou Nation of Islam. Nutno podotknout, že ta v extrémismu a demagogiii neváhala jít ještě o několik kroků dál než Rastové. I přesto člověku zbyde podivná pachuť na jazyku, když si uvědomí, jak skvěle měli rastové díky Bobu Marleymu nakročeno k modernímu náboženství, a jak silně se od tohoto směru odklonili. 

Garvey jako součást grafiky BLM.

Můj osobní zážitek s Rasty

Moje první rastafariánská mše po sérii osobních setkání s moshskými Rasty

Já osobně jsem se rastafariánskými komunitami setkal v Tanzánii a mohu nabídnout obraz takové komunity ve městě Moshi (město o velikosti Plzně). Mám odtud dlouhodobé zkušenosti a mohu posoudit (odhadnout) populaci tamních věřících.

Město Moshi má okolo 180 000 obyvatel. Z toho odhadem 1 % tvoří rastové, kteří nosí dredy a žijí rastafariánským způsobem života. Dalších přibližně 5 % tvoří lidé, kteří se k rastafariánství hlásí osobně, na základě kulturního nebo filosofického přesvědčení. 

Nadpovoliční část kulturních rastů se hlásí k řádu Nyabingi, který má ve městě také vznikající chrám. Ten patří ortodoxním rastům, kteří se ve 100 % hlásí k Nyabingi. Pouhá menšina kulturních rastů se hlásí k řádu 12 kmenů Izraele (liberálnější a esoterické skupině). 

Drtivá část rastů patří k černošskému obyvatelstvu města Moshi. Přibližně polovinu kulturních rastů tvoří jedinci ze smíšených (arabsko-černošských) rodin a většinou vyrůstali v islámském prostředí, než konvertovali ke své nynější víře.

Ortodoxní rasta v uniformě JAH (vlevo) a mladý kulturní Rasta (vpravo).

Ve městě žije i menší skupinka (cca 50 osob) rastů z Jamajky. Tito jedinci patří také k řádu Nyabingi. 

Jamajští rastové jsou v Moshi jednoznačně ti, kteří se k černému rasismu hlásí nejsilněji. Pomáhá jim k tomu historie Jamajky, učení Marcuse Garveyho i pravidla řádu Nyabingi. 

Rastové černošského původu naopak v naprosté většině nevykazují tendence k rasismu, k čemuž jim napomáhá tanzánská historie (mírový přechod z koloniálního režimu k nezávislosti), ekonomický vliv (běloši jsou pro tanzanské rasty hlavními zákazníky) a silný důraz na učení Haile Selassieho, kterého téměř všichni považují za vtělení Jah (rastafariánského Jehovy). Podobně silná je víra týkající se titulu mesiáše, který je Selassiemu přisuzován.

 

Skoro všechny rastafariánské svátky a oslavy se týká narození, korunovace či svatby etiopského císaře Haile Selassieho.

 

Rastafariánský chrám v Moshi je pod vedení liberálního muže jménem Ras Gody, který se však hlásí k ortodoxnímu chápání Starého zákona a považuje se za člena Nyabingi. Snaží se být hlasem smíru mezi liberálními kulturními rasty, ortodoxními Nyabingi z Moshi a rasistickými Nyabingi z Jamajky.

 

Ras Gody, vedoucí moshského Chrámu.

Když jsem začal dlouhodobě navštěvovat rastafariánské mše a zapojil se finančně s některými dobrovolníky do stavby budovaného Chrámu, vyvstal mezi jamajskými rasty a africkými rasty ideologický spor o to, zda běloši smí sedět uvnitř posvátné budovy na stejné úrovni jako černoši, a zda nemají sedět stranou, bokem, či úplně venku. Spolu s tím narůstaly jejich požadavky ohledně odívání (dlouhé kalhoty, ženy musí mít zahalené hlavy…) a dokonce i jakýsi fundamentalistický odpor vůči černošským rastům, kteří neměli dredy.

 

Liberální a moderní Rasta Richie se svými dredy. Kromě mše je vždy nosí skryté v rastafariánské “čepici”

Dredy jsou známou součástí rastů a symbolizují jejich posvátné spojení s africkou identitou. Zároveň jsou symbolickým odkazem na starozákonní Nazíry a mají připomínat lví hřívu. Mezi fundamentalistickými a ortodoxními rasty převažuje přesvědčení, že správný věřící musí mít dredy. Kdo je nemá, není skutečný rasta a stydí se za svojí identitu.

Spolu s tímto postojem se část ortodoxie následně soustředí na osočování “falešných rastů”, tedy těch, kteří mají dredy, ale z toho či onoho důvodu nesplňují rigidní představy jejich fundamentalistického náboženského filtru. Tyto tendence jsem spatřil mnohokrát na vlastní oči během “posvátných mší”, které se ze společného zpívání změnily na vyhrocenou debatu mezi ortodoxními a liberálními jedinci. 

Tyto a mnohé další tendence během let způsobily, že na rastafariánskou mši chodí pouze malá menšina rastafariánské obce. Namísto toho si většina rodin oslavuje Sabat o samotě nebo v rámci sousedské komunity. Vzniká tedy velké množství oddělených a autonomizovaných skupinek, které nejsou nijak propojené a mají rozdílné kvality i zaměření. 

Rastafariánská mše se smíšeným sezením. Krátce před příchodem jamajských ras(is)tů.

A právě tato oddělenost jednotlivých mikro-komunit napomáhá fundamentalismu, popřípadě separatistickým a konspiračním tendencím. Jakkoliv existuje možnost, že vlivem internetu dojde k nějaké hlubší náboženské přeměně nebo vzniku liberální organizace, která rasty znovu vyzdvihne ke slávě, vidím to spíše skepticky. 

Příklad reggae hudebníka kandidujícího v Ugandě na prezidenta neukazuje na vzestup rastafariánství, spíš na to, že kulturní rastové představují (podobně jako Bob Marley) jedinou vhodnou větev této víry, která je přirozeně slučitelná se sekulární společností. Zbytek tvoří ortodoxní a fundamentalistické komunity, které mohou spadat až do kategorie xenofobie a rasismu.

“One Love”, nebo tak nějak to říkali.

 

 

 

 

Zdroje:

1 Rastafarianism, promising freedom, spreads among African youth. Home – Religion News Service [online]. Copyright © Copyright 2020, Religion News Service. All rights reserved. Use of and [cit. 15.08.2021]. Dostupné z: https://religionnews.com/2019/04/17/rastafarianism-promising-freedom-spreads-among-african-youth/

2 Ugandans choose between long-time leader and popstar politician | Reuters. Home | Reuters [online]. Copyright © 2021 Reuters. [cit. 13.08.2021]. Dostupné z: https://www.reuters.com/business/media-telecom/ugandans-choose-between-long-time-leader-popstar-politician-2021-01-13/

3 One love, one hate, one hope: Tackling homophobia in Jamaica – ABC News. ABC (Australian Broadcasting Corporation) [online]. Copyright © 2021 ABC [cit. 15.08.2021]. Dostupné z: https://www.abc.net.au/news/2017-07-22/homophobia-in-jamaican-music-one-love-one-hate-one-hope/8711620

4 HALAMA, Ota. Rastafari. Pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Praha: Volvox Globator, 2008.

5 TAFARI, I. (1980). THE RASTAFARI – SUCCESSORS OF MARCUS GARVEY. Caribbean Quarterly, 26(4),1-12. Retrieved August 15, 2021, from http://www.jstor.org/stable/40795017

6 Rastafari distrust of Western medicine contributes to Jamaica vaccine hesitancy | Reuters. Home | Reuters [online]. Copyright © 2021 Reuters. [cit. 14.08.2021]. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/americas/rastafari-scorn-western-medicine-fuels-jamaican-vaccine-hesitancy-2021-06-24/